Příklady využití korozivzdorné oceli
Hlavním rozdílem mezi žáruvzdornou a nerezovou ocelí je jejich účel. Hlavním provozním znakem nerezových ocelí je odolnost vůči korozi. Použití tohoto typu oceli může probíhat jak v pokojových podmínkách, tak i v prostředí výrazně negativních teplot, a to až do teploty cca 500°C. Takové podmínky diktují úkoly vysoké korozní odolnosti materiálů. Mechanické vlastnosti jsou v tomto ohledu méně důležité. V minulosti se ocel dělila na nerezové oceli a kyselinovzdorné oceli. V současné době se pod pojmem nerez rozumí všechny oceli, které vykazují odolnost vůči korozi a nejsou žáruvzdornou ocelí.
U žáruvzdorných ocelí je základní vlastností materiálu výrazná odolnost vůči korozi při teplotách přesahujících 500 °C. Žáruvzdorné oceli musí mít vysoké mechanické vlastnosti při teplotách nad 500 °C. Souvisí s odolností materiálu proti pomalé deformaci napětí nižších než je mez kluzu materiálu, tzv. odolnost proti tečení.
Do skupiny korozivzdorných ocelí patří kyselinovzdorné a žáruvzdorné nerezové oceli. Označení tříd nerezové oceli se pohybuje v rozmezí od 1.40 .. do 1.45 ... Žáruvzdorné oceli jsou číslovány od 1.47 ... do 1.48 ...
Shrnujíc, do teploty cca 500 °C se používají nerezové oceli. Při teplotách nad 500 °C se však používají žáruvzdorné oceli. Za takových podmínek jsou materiály vystaveny oxidaci a korozi.
Je třeba mít na paměti, že žáruvzdorné oceli 1.4749 (X18CrN28) a 1.4724 (X10CrAlSi13) mají různou svařitelnost. Obecně je svařitelnost austenitických jakostí vyšší než u feritických žáruvzdorných ocelí. Proces svařování feritických žáruvzdorných ocelí vyžaduje předehřátí (před svařováním) na teplotu cca 100 až 300 °C. Po procesu svařování je navíc nutná úprava na bázi žíhání při teplotě cca 750-800 °C. Výše uvedené požadavky se vztahují na takové druhy, jako jsou: 1.4742 (X10CrAlSi18), 1.4762 a 1.4724 (X10CrAlSi13). Mnohem lepší svařitelnost má druh 1.4749 (AlSi446). Nevyžaduje tepelné zpracování ihned po svařování. V případě 1.4749 (AISI 446) je nutné pouze předehřát na teplotu 200 až 400 °C.
Nerezové oceli lze také kombinovat s uhlíkovou ocelí za dodržení určitých pravidel.
Nerezovou ocel je možné kombinovat s běžnou ocelí. Pro tento účel se doporučuje použít pojivo 309L (podle EN 1600 23 12 LR, podle AWS E309L). Tento typ pojiva obsahuje cca 23% Cr, 13% Ni. Je určeno pro spojování nerezových ocelí Cr-Ni s nízkolegovanými. V procesu svařování nerezových ocelí bez molybdenu (1.4301, OH18N9) s nízkolegovanými (uhlíkovými) ocelmi se používají dráty tohoto typu: 309L-Si, 309L, 309L-HF. Jedná se o vysoce legované dráty, které poskytují svary odolné proti praskání. Drát model 309L je nejběžněji používaný drát pro spojování nerezové oceli typu 304 a uhlíkové oceli.
Nerezové oceli lze použít i ve stavebních konstrukcích vč. vyztužení stěn betonem. Vzhledem k tomu, že je beton porézní materiál, lze jej použít pro lití konstrukcí z korozivzdorné oceli. Pro tuto aplikaci je důležité vybrat vhodnou třídu oceli. Běžně se vyskytující speciální třídy korozivzdorných ocelí, které jsou doporučované pro použití ve výztuži betonu. Nejoblíbenější jsou takové druhy, jako: EN 1.4301, 1.4429, 1.4462, 1.4436, 1.4501. Austenitické oceli: 1.4429, 1.4301, 1.4436. Oceli 1.4462 a 1.4501 se vyznačují feriticko-austenitickou (duplexní) strukturou. Výztužné tyče jsou vyrobeny z následujících typů nerezové oceli: EN 1.4436, 1.4429, 1.4301, 1.4462.