Nerezová ocel, kyselinovzdorná ocel, žáruvzdorná ocel

k pokladně celkem: 0,00 zł
Metalurgický a ocelářský průmysl v Polsku
Metalurgický a ocelářský průmysl v Polsku

Metalurgický a ocelářský průmysl v Polsku

Metalurgický sektor je jedním z nejdůležitějších sektorů zpracovatelského průmyslu v Polsku. Největší výrobní střediska se nacházejí ve vojvodství slezském a mazovském. Polská metalurgie ve srovnání se světovou metalurgií vypadá velmi dobře, neboť se jedná o jedno z nejmodernějších odvětví tohoto sektoru v Evropě. Díky tomu je naše země na čele, pokud jde o kvalitu vyráběné oceli a snižování emisí.

V polském metalurgickém průmyslu dominuje hutnictví železa a neželezných kovů, přičemž většina produkce je zaměřena na ocel. Rozvoj odvětví závisí na mnoha faktorech. Jedním z hlavních faktorů určujících jeho rozvoj je stav průmyslových odvětví, která jeho produkci využívají. Jedním z hlavních příjemců je mimo jiné automobilový průmysl. Velký význam mají rovněž zahraniční investice, největší podíl má obchod s litinou, ocelí a mědí. Na stav polského hutního průmyslu mají vliv také obchodní společnosti – distributoři. Patří mezi ně jak distributoři domácích výrobků, tak importéři. Jejich podíl na trhu je zajištěn především specializovanými servisními centry a specializovanou kompletací dodávek, o které nemají výrobci přímý zájem (příliš velká rozmanitost poptávky, malá množství a další dodatečné požadavky). Jedním z příkladů takové činnosti může být Stainless - specializující se na kompletaci dodávek vysokolegovaných materiálů ( bezešvé trubky, příruby, tvarovky, plechy, profily a tvarovky).

Rok 2013 v polském ocelářském průmyslu

Rok 2013 nebyl pro těžký průmysl zemí Evropské unie příliš příznivý. Velkou měrou k tomu přispěla panující hospodářská krize. Co se týče ocelářského průmyslu, největšími problémy jsou pokles výroby oceli, rušení pracovních míst, potřeba snížení výrobní kapacity a snížení poptávky po ocelových výrobcích v Evropské unii. Oslabená ekonomická situace měla silný dopad i na tuzemské ocelárny, což bylo způsobeno mimo jiné nesrovnalostmi v obchodu se zbrojní ocelí. Po 1. říjnu 2013, kdy byl zaveden proces zpětného výpočtu DPH, se však situace poněkud zlepšila.

Výroba oceli v roce 2013 byla o 4,9 % nižší než v roce 2012 – tehdy se vyrobilo 8 milionů tun oceli. Snížilo se i průměrné využití výrobní kapacity - v roce 2013 činilo 63% a bylo o 1 procentní bod nižší než v roce 2012. Pokud jde o podíl Polska na celkové výrobě oceli v Evropské unii, zůstal na stejné úrovni a činil 5%. K výraznějším změnám nedošlo ani ve struktuře výroby surové oceli podle druhů. Nejvíce se vyrábělo nelegované (93,6%), nejméně legované (6,4%) a korozivzdorné (0,02%) oceli. V případě výroby za tepla válcované oceli také dochází k poklesu. V roce 2013 to bylo 7,4 milionu tun, což je o 3,9% méně než v roce 2012.

Na druhé straně roste podíl hotových plochých výrobků na celkové produkci za tepla válcovaných výrobků. Tento sektor zaznamenal nárůst o 1 procentní bod, především ve výrobě tyčí a plechových pásů. Nárůst byl zaznamenán také u plochých výrobků válcovaných za studena, kde dominovala výroba plechů a pásů válcovaných za studena. Optimistické jsou rovněž předpovědi pro prodej nerezové oceli. Tento sektor v posledních dvou letech stagnuje, a to především kvůli nepříznivým cenám. Situace se ale začala pomalu měnit, díky čemuž se jen v roce 2013 celosvětově vytavilo téměř 40 milionů tun nerezové oceli. První měsíce roku 2014 rovněž přinesly pozitivní změny - jen v prvním čtvrtletí dosáhla hodnota importu více než 105 tisíc tun, zatímco exportu - 20 tisíc tun.

Nejočekávanějším stimulem pro růst odvětví v Polsku jsou evropské fondy, které by měly oživit investiční trh ve druhé polovině roku. Využití nových prostředků však může být obtížnější než v předchozím programu. Současná perspektiva EU může akcelerovat pomaleji, protože začíná za úplně jiných podmínek než ta první. V té době bylo zadluženo jen několik místních center, nyní je jich mnohem více, což může brzdit realizaci následných úkolů. Využití evropských fondů vyžaduje značné vlastní výdaje a mnoho obcí si na získání finančních prostředků EU v rámci předchozího programu vzalo vysoké půjčky.

Problémy ocelářského sektoru

Rozvoj hutního průmyslu v Evropě brzdí mimo jiné nepříznivá klimatická politika Evropské unie. Největší překážkou jsou nedosažitelné cíle snížení emisí, které platí pro všechny členské státy. Pro Polsko tím ale problémy nekončí, jelikož náš hutní průmysl se navíc potýká s nekonkurenceschopnými náklady na energii, které vyplývají především z výše daní a paradaní na ni. Ceny energií jsou hrozbou především proto, že mají silný dopad na konkurenceschopnost. Na straně ocelářského průmyslu nejsou ani obchodní zákony. Jde především o použití ve výběrových řízeních jako rozhodujícího kritéria: ceny, které často omezuje konkurenceschopnost firem zaručujících nejvyšší kvalitu výrobků a dodržování nejvyšších standardů kvality.

Zvláště důležitá jsou výše uvedená omezení pro specializované produkty. Pokročilé technologie válcování, zaručující stabilitu slitin a provedené testy kvality, vedou často k až o 30 % vyšším výrobním nákladům než v případě levnějších produktů z mimoevropských zemí.

nahoru
Sklep jest w trybie podglądu
Zobrazit plnou verzi stránky
Sklep internetowy Shoper Premium